Pokud jste byli minulý rok na United Islands, možná si pamatujete na toho kluka v čepici, který přišel na pódium, zazpíval první tón a celá Kampa ztichla a ponořila se do atmosféry, kterou jde slovy jen těžko popsat. Intimní, křehká, dojímavá..? Některé pocity prostě slovy nevyjádříš. Když jsem se rozhlídla kolem sebe, viděla jsem lidi se zavřenými očima, úsměvem na tváři a s blaženým výrazem.
Fismoll, La Fabrica , 11.2.
Okolo Fismollova lyrického folk-popu se vznášejí v přirovnáních jména jako Ólafur Arnalds, Bon Iver, José Gonzales, Fink nebo Sigur Rós. Jeho skladby jsou tak křehké, no je z nich cítit ohromná síla, pravé emoce a neskutečný talent. Pořád se mi nechce věřit tomu, že tomuhle polskému zpěvákovi, skladateli a multiinstrumentalistovi jenom dvacet jedna let. Nejdříve se proslavil svými covery známých skladeb na YouTube. První desku vydal ještě před maturitou a hned za ni byl nominován na čtyři nejprestižnější polské hudební ceny. Loni vydal druhou desku, za kterou sklízí samé pozitivní kritiky.
A proč o něm vlastně píšu? Protože 11.2. se vrací do Prahy a já se těším jako malé dítě. A také proto, abyste za pár let, když bude Fismoll opravdu slavný, nemuseli bít hlavou do zdi a říkat si: „Proč já jsem sakra na něm nebyl když tady tehdy hrál jenom za 290,-?„.
Další skvělou zprávou podle mně je, že tentokrát vystoupí v komornějším prostředí La Fabriky, které se bude jeho koncertu hodit ještě více a zážitek bude (i když si to snad ani nedovedu představit) intenzivnější a intimnější. Fismoll jednoduše umí zahrát na city a jeho písničky působí na duši jako balzám. No co vám budu říkat, prostě si ho pusťte a usuďte sami, jestli to nebude hřích na tenhle koncert nejít. Věřím, že se tam potkáme.
PS: Hřích to bude.
PPS: Ach ty jeho klipy…. <3
